Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOBLOV 25.-31.8.2007

10. 9. 2007


Po dlouhém očekávání a přípravách je tady den „D“, kdy s Romanem a bráchou máme vyrazit na naši letos druhou výpravu na Koblov. Ke zklamání nás obou, ale nakonec odjíždíme ve dvou, Roman a já, což nás vícekrát v průběhu týdne mrzelo, to ale předbíhám… Tentokrát nakládáme věci pouze do mého auta, protože nebereme člun, přístřešek a stany – máme totiž předem objednanou „naši“ na jaře již otestovanou chatu č.15 a také pramici.

Jako nástrahy s sebou tentokrát po zkušenostech z jara bereme osvědčené boilies, chleba a rohlíky pro chytání z hladiny a já ještě přibaluji vakuovanou kukuřici s příchutí scopex, která bude naší nejúspěšnější nástrahou – to už ale opět předbíhám…

 

25.8.

 

Po příjezdu kolem osmé ráno se stavujeme na kus řeči na nově postavenou chatku u ostrova, zjišťujeme, že patří polským kolegům a dáváme se s nimi do řeči. Radí nám, používat šrot a boilies na sladké bázi, malých průměrů. V duchu si myslíme své, ale několika vzorky nepohrdáme a odnášíme si je s sebou.Mají za minulý týden nachytáno pár pěkných ryb, z toho největšího 89cm/16kg šupináče.

Vybalujeme,stavíme stojany a poprvé zavážíme. Samozřejmě si nenecháme říct a ve vodě se máchá bilies na masových, rybích a olihňových bázích… dva pruty dáváme na hladinu s chlebem.

K našemu překvapení se snad po hodině rozjíždí jeden z mých boilie prutů a po na úvod pěkném souboji je na břehu černý domorodý lysec 71cm/8kg – pěkný začátek … zabral na osmnáctku ODYSSEU – je to jedna z posledních ryb, chycených na boilies.

Do večera jsme bez záběru a už během dne začínáme spekulovat nad radami kolegů. Během noci a to v celém týdnu jsme bez jakéhokoliv záběru, což je moc fajn, člověk si po těch desítkách kg ryb vytažených přes den, zaslouženě odpočine.

 

26.8.

 

Vzhledem k tomu, že jsme během 24 hod. měli na 6 prutů pouze jeden záběr, měníme strategii.Vyměňujeme boční závěsy za in-line a na olova dáváme šrot s granulemi, jako za starých krmítkových časů. Pod háčky umisťujeme kukuřici, boilie tutti frutti a jahodu od kolegů.

Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat… zažívám první adrenalinový souboj a na břeh se podíval 81cm/12,5kg – zabral na vakuovanou kukuřici scopex. Je to jeden z místních šupinatých krasavců, který nemá jedinou vadu. Během dne se nám pruty začínají pomalu rozjíždět a my pomalu začínáme chápat, že bez šrotu, to tady asi teď, v srpnu, nepůjde.

Odpoledne se mi ještě daří docela slušný double, kdy se mi během zdolávání rozjíždí další prut a výsledkem jsou dva krásní kapři 74cm/9kg+76cm/9kg-kukuřice. V podvečer nás jako každý den navštěvuje p. Sklenařík a popisuje nám nejbližší cestu do chovatelských potřeb.

K večeru se konečně rozeznívá i Špakyho pípák a po několika minutách je na břehu i jeho první fotogenický Koblovák 76cm/9kg- na kukuřici scopex vytažený od ostrova – pro Špakyho nejlepšího místa během celého týdne. No konečně 
… při setmění se domlouváme v kolik zítra vstaneme a pojedeme vykoupit místní prodejnu…


27.8.

Ihned po probuzení odjíždíme a paní v chovatelských potřebách z nás musí mít opravdu radost.40kg kukuřičného šrotu, 10kg pšenice, 5kg řepky…při cestě zpátky navštěvujeme místní potraviny, kde mmj. vykupujeme veškerý starý chléb a strouhanku – prý zase objednají a zítra můžeme znovu přijet.

Po návratu k vodě spařujeme pšenici i řepku a mícháme šrot. K bójkám sypeme koberec partiklu a prohazujeme koulemi šrotu…… jízda začíná. V pravidelných 15 minutových intervalech začínají brát místní bojovníci, námi na této výpravě označováni jako „standard“ tzn. 70cm/6-8kg a souboj trvající min. 10 minut.

Špaky zahajuje focení opět od ostrova, na kukuřici, krásným lyscem 79cm/11kg-zabral ihned po zavezení – pondělí začíná opravdu slibně a oba nás už stejně jako na jaře, začínají bolet ruce.

Po několikátém záběru měním jeden z prutů opět na boilies, s tím rozdílem, že šrot nedávám pouze na olovo, ale balím jím i boilie. Výsledek na sebe nenechává dlouho čekat a ani ne po 20 minutách se prut rozjíždí. Ihned po záběru cítím tah větší a těžší ryby, která se jen tak nedá. Zabrala na můj levý prut, ale za pár okamžiků je 20 metrů vpravo a začíná ta správná přetahovaná. Snažím se rybě nedát ani metr, ale zbytečně, bere si stále i přes téměř utaženou brzdu. Po patnácti minutách toho začínám mít už opravdu dost a začínám se dívat po Romanovi a moc nechybí k tomu, abych mu řekl, že potřebuji pomoct.
Naštěstí toho začíná mít dost i ryba a po pár minutách se nechává navést do podběráku 88cm/14kg – krásný zdravý lysec. No konečně!!! A to, že na boilie, mou radost ještě stupňuje, ryba leží na podložce, já sedím vedle ní v trávě a navzájem se unaveně pozorujeme. Měříme, vážíme, fotíme a pouštíme – okamžik, který jsem si zamiloval na sportovní rybařině snad nejvíce…příště zase ahoj!!!

V podvečer opět přichází p.Sklenařík a jeho "vítězný" úsměv po tom, co uviděl „100 kg“ namíchaného šrotu se jen tak nezapomíná – prostě svou vodu velice dobře zná. Platí zde dvojnásob „ ryba se Ti nepřizpůsobí, musíš se jí přizpůsobit sám“. Asi stejně jako „ šrotuj a zavážej – budeš chytat“- jasná volba... Večer kolem deváté jdeme spát.


28.8.


V 6 hodin ráno mě budí příposlech, vybíhám a zasekávám. Kolegáček zatím v klidu spí.
Ryba vypadá větší než klasický standard, bohužel mi u břehu trhá uzel nad olověnkou a je pryč.
V tu chvíli vychází z chatky rozespalý Roman a ptá se, co se děje. „Nadšeně“ mu popisuji,
co se stalo. No nic, jdeme chystat rybám papání a během ½ hodiny zavážíme.

V deset hodin má Špaky nenápadný záběr jako na feeder – naštěstí jsme blízko prutů a i když pípák mlčí, špička se ohýbá a Špaky přisekává. Rybu drží v kontaktu a je poznat, že to bude pan kapr. Záběr přichází jako vždy z dálky od ostrova. Pár výpadů a ryba končí v podběráku. Je to silný šupík a jsou na něm i přes přicházející podzim stále patrné jizvy, které si způsobil při tření – 82cm/10,5kg dostal chuť na kukuřici.

Opět vyváží a přichází záběr jako přes kopírák – přilepený swinger, špička do pravého úhlu, pípák mlčí a brzda se ne a ne rozjet. Během následujícího dne, už je jasné, že takto zde berou ryby +10kg . Seká, prut se ohýbá, ryba opisuje oblouk a končí v potopeném stromu. Okamžitě sedáme na loď a jedeme za rybou. Špaky bohužel už pouze vyndává prázdnou montáž – je nám ale oběma jasné, že pepík neměl sedmdesát a možná to byla i vytoužená povolenka, což je bonus této vody. Rybář, který vytáhne kapra od 90cm výš, má týden na této vodě zdarma. No nic, snad příště.

Během dne taháme téměř po každém zavezení a po obědě jdu několikrát k fotografovi
i já s 77cm/9,5kg, 75cm/9,5kg a 75cm/10,5kg na kukuřici .

Roman ukončuje den svou dnes druhou rybou přes osmdesát a to 82cm/12,5kg – pro „změnu“ na kukuřici. Večer zase debatujeme a Špaky si uvědomuje, že na něj zítra čeká poslední den chytání a mi dochází, že tady zůstanu sám… na jednu stranu se docela těším, na stranu druhou mi při velikosti a množství místních ryb běhá mráz po zádech.

Po deváté usínáme a netušíme, tedy hlavně Roman, že jej čeká jeden z nejkrásnějších dnů, jeho dosavadního rybářského života.


29.8


Vstáváme těsně po šesté, poprvé na budík a začínáme míchat krmení, Roman zaváží a já před osmou odjíždím na poslední nákup jídla, jak pro ryby, tak pro sebe – zítra už budu sám.
Po mém příjezdu vidím, že si parťák už „nějakou“ tu rybu vytáhl. Vaříme vodu, spařujeme partikl, mícháme šrot, zakrmujeme, vyvážíme a potom začíná „mejdlo“. 

Záběr za záběrem přichází Romanovi od ostrova oním feederovým způsobem a na břehu končí během dvou hodin pět ryb přes 10kg a čtyři přes 80 cm, z toho nejdelší 86cm a nejtěžší 15kg – u tohoto kapra bych se rád na chvilku pozastavil, protože byl dlouhý „pouhých“ 79cm a břicho, které s sebou tahal bylo naprosto fantastické.

Zkoušeli jsme mu z něj vymačkat, to, čím se krmí, ale bezúspěšně, bylo to až neskutečné
a do dneška si myslím, že má v břiše vodníka a brzy ho musí trefit infarkt . Já jsem dnes v roli náhradníka a tahám i když ne v malém množství místní standard, samozřejmě fotím,točím a podebírám. Jak to rychle začalo, rychle to i končí. Romanovi pípáky úderem čtvrté odpolední usínají a již se na Koblově letos nerozezní.

Usedáme do křesel a prohlížíme fotky. Tak takový den, musí být snem každého rybáře. Roman začíná balit, po šesté si pro něj přijíždí manželka s dcerkou a kolem sedmé zůstávám sám.

Říkám si….“dneska na to už kašlu“, ale po té, co mám během hodiny na břehu tři ryby, ještě vyvážím. Konečně si v klidu sedám a jako na jaře se mi i nyní hlavou honí vzpomínky na minulých pět dní. Teď mám ale před sebou ještě dva dny, takže uvidíme. Dnešek byl ale pro Romana den s velkým „D“ a tajně doufám, že se mi zítra povede něco podobného.
Po setmění jdu k sousedům na šestnáctku na fotbal a po postupu Slavie jdu kolem jedenácté do hajan.


30.8. 


První noc bez parťáka jsem zvládl a kolem sedmé ráno vstávám. Následuje již klasická procedura míchání krmení a vyvážení. Zatím chodím na pomoc ke kolegům, ale během dne si na jejich radu začínám vyvážet sám.

Seřídím brzdu tak, aby se vlasec, tak akorát volně odvíjel, položím prut do stojanu a už „fičím“. Začalo dost foukat a mám strach, jestli nepřevrhnu stojan. Naštěstí se mi to nepovedlo a po pár vyvážkám si začínám „věřit“. Na olovo dám cca ½ kila šrotu,položím prut, sednu do loďky a začnu veslovat. Tajně doufám, že na vlasci z navijáku nevyskočí smyčka… Naštěstí můj boj pochopily i ryby  a nikdy se mi nestalo, že bych měl jízdu, před tím, než jsem se vrátil na břeh. Tahám sice pouze „standard“, ale mám radost z toho, že si stačím sám. Nikdy před tím, jsem nebyl na takové vodě sám a beru to jako výzvu.

I když jsem po odjezdu Romana začal vyvážet k ostrovu, na stejné místo, kde ve středu nachytal nej z nej, daří se mi pouze tahat ryby do 8kg. Také vidím velký rozdíl v tom, když Ti rybu má kdo podebrat a tím, když jsem sám, musím každého pepíka „vydusit“ tak, aby si na mělčině lehnul na bok a já mu pouze dal svobodu. Díky tomu jsem během dne vyříznul 5 ryb.

Po jednom z posledních závozů mám záběr „alá“ Roman včera… pípák mlčí, špička do pravého úhlu-sekám… kapr opisuje oblouk a končí kde jinde, než v potopeném stromu… Beru prut a podběrák, sedám do pramice a v docela super větru se začínám k rybě přitahovat. „Ještě že jsem sám“, nemůžu používat vesla, protože nejsem pavouk a dvě ruce potřebuju. Asi po 5 minutách jsem nad rybou a rukou se držím potopeného stromu. Ihned je mi jasné, kdo je vítěz a já to nejsem… Trhám rukou montáž a z pod větví se mi nejspíš směje pan kapr.

Mám toho dneska tak akorát a po deváté jdu spát.


 

31.8.


V noci mě poprvé budí příposlech a já po tmě hledám čelovku. Mám ji a běžím ke stojanu, ryba na prutu stále je – sekám. Konečně něco většího… Díky tomu, že mám 50m břehu pro sebe, není problém s místem, nejhorší je ale podebírání a mám z toho teď v noci strach. Mám od Romanova odjezdu podložku těsně u vody, abych ty „tuny ryb“ nemusel nosit daleko. Ryba je už kousek od břehu a po pár krásných, pro místní kapry typických „přes brzdových“ výpadech, to vzdává.
Podebírám ji a pokládám na podložku. Vypínám háček, pokládám prut a vyndávám rybu z podběráku. Podložku mám rozdělenou po 20cm švy, proto vidím délku ryby i bez měření - šupináč +80cm. Nechávám rybu na podložce a jdu o dva kroky dál opřít prut a podběrák o strom. A v tom se stalo něco, co se mi snad už nikdy nestane. Pouze slyším „plesk, plesk“, otáčím se, ale to je již ryba ½ těla ve vodě a já jen zkoprněle pozoruji, jak odplouvá… No super – jediný fotkový a já to takhle zvrtám, no ještě že nebyl větší. V duchu si nadávám, že jsem podložku nedal výše, pro příště už vím. Jdu radostně spát ...:-)

Ráno sypu k bójkám zbytky partiklu a doufám ještě v alespoň jednu fotku. Tahám rybu za rybou a v deset hodin, po x-tém kaprovi a návratu z vody mám ruce zase jako opičák. Rozhodl jsem se vyvážet už jenom jeden prut, druhým chytám na odhoz a třetí mám už 2 dny s třicítkou koulí u potopeného stromu, kde čekám na zázrak, ten se ale nekoná.

Po obědě začínám pomalu balit a kolem druhé tahám z vody poslední rybu. Na začátku bychom se s ní nadšeně fotili, ale po týdnu s takto krásnými rybami, ji pouze pokládám na bok a odepínám ve vodě cca 75 cm, ale nižší.

Ve vodě mám už pouze boilie prut. Vše ostatní mám již sbaleno a kolem čtvrté definitivně končím KOBLOV 08-2007. Uklízím chatku a pramici a volám p.Sklenaříkovi, že pojedu, je někde mimo a tak mu po dohodě nechávám povolenky na stole.

Ještě se jdu rozloučit ke kolegům na šestnáctku a vychutnávám si doutník vítězství, který jsem před časem dostal od bráchy – měl být společný, snad na jaře…
Odjíždím a už se těším na příště, to tu „devadesátku
<><určitě zlomíme.

 

Shrnutí:


Ryby preferovaly drobné nástrahy, boilies téměř ignorovaly.


Ideální sestava vypadala takto:  

olověnka, in-line olovo na pevno i na průběh, tuhý návazec, háček č.4 - č.6
a pod háčkem 1 max. 2 zrnka scopex kukuřice.


! Z důvodu „brzdových soubojů“ je lepší mít posledních 20 metrů jako šok pletenou šňůru !

Experimentovali jsme i s pěnou na panáčka, dipovali jsme ji v brusince - více záběrů, menší ryby.
 

Úplně jsme vyhořeli na chleba z hladiny – ani jeden záběr.

Celkem cca 100 záběrů, 20 vyříznuto ( hlavně já ), 2 x utrženo ve stromu, 1x praskl uzel (já)

cca 80 ryb na břehu.  

Nej:

81cm/12,5kg – kukuřice 2 zrnka

88cm/14kg-Bigmiks 18náctka

Obrazek

82cm/10,5kg- kukuřice 2 zrnka 

82cm/12,5kg- kukuřice 2 zrnka 

83cm/11,5kg- kukuřice 2 zrnka 

86cm/10kg- kukuřice 2 zrnka 

79cm/15kg- kukuřice 2 zrnka – to nebyl kapr, ale pra.. !!! Obrazek














86cm/13,5kg
- kukuřice 2 zrnka

  Martin

10.09.2007

 

 

Náhledy fotografií ze složky KOBLOV 25.-31.8.2007

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář